Proč pirátská strana?

Pirátství je termín, jenž nahrávací společnosti a nakladatelé začali používat v digitálním věku pro kopírování a svobodné šíření informací. Proto se k pirátství hrdě hlásíme. Univerzity, školy, hudební soubory, kapely a uživatelé Internetu, to všechno jsou piráti, protože svobodně šíří informace. Chceme, aby tyto skupiny měly v politice své zastání.

Náš politický program je jasně zaměřen na vytvoření vyspělé informační společnosti, pro kterou je svobodné šíření informací základní podmínkou. Nemusíme tak dokola vysvětlovat, že náš program neřeší, jestli bude poplatek u lékaře 20 nebo 30 Kč, to bychom se jmenovali strana poplatková. Tyto otázky považujeme za okrajové a ani naši voliči od nás neočekávají, že se jim budeme věnovat.

Naši voliči očekávají, že budeme strana, která nabídne něco, co si ostatní nemohou dovolit: Že zákony přestanou psát lobistické skupiny zábavního a farmaceutického průmyslu a začnou je psát zástupci veřejnosti.

Není pirátství málo na politickou stranu?

Z průzkumů vyplývá, že mládež považuje sdílení informací za jedno z nejdůležitějších práv.  Uživatelé používají Internet pro přístup k informacím a nemají rádi, když jim někdo přikazuje, ke kterým informacím smějí a ke kterým ne. Kopírovací monopol uživatele Internetu omezuje a vyhrožování trestními postihy uživatele neodradí. Zvláště mladí lidé si dobře uvědomují, že současný kopírovací monopol na Internetu nelze udržet. Tím spíš, pokud je jeho jediným cílem udržet vysoké zisky zábavního průmyslu.

Pirátská strana odmítá kriminalizovat tak velkou skupinu populace za jednání, které je v zásadě vedeno touhou po poznání. Nemůžeme vychovávat mládež v úctě k zákonům a pokrytecky ignorovat nástup nové reality. Toto je nová realita. Svoboda slova je nyní reprezentována svobodou sdílení a šíření informací na Internetu, byť se jí říká pirátství.

Ale naším programem zdaleka není svoboda informací a s ní spojená změna autorského zákona ve prospěch uživatelů Internetu, ale angažujeme se také v oblasti svobodného přístupu k informacím a vzdělání, svobodě vyjadřování na blogu, ochraně soukromí (např. špehování podle směrnice u uchovávání údajů), elektronizace a efektivity státní správy.

Výsledky zákonodárné činnosti současných politiků jasně prokázaly, že strany minulosti nechápou rozdíl mezi internetovým streamingem a televizi, mezi uživatelem Internetu a pedofilem. A to se s naším příchodem do politiky musí změnit.

Řadíte se k pravici nebo k levici?

Myslíme si, že svoboda informací je tak důležitá, že překonává dělení na levici a pravici. V komunálních volbách spolupracujeme s řadou jiných stran, které se ztotožnily s naším programem. Někteří novináři o nás tvrdí, že jsme pravice s neomarxistickým programem. Stejně jako jsou zastaralé modely distribuce autorských děl z konce 18. století, musíme odmítnout i zastaralé politické modely postavené na rozdělení levice-pravice. Nemíříme doprava nebo doleva, míříme vzhůru!

Jak to myslíte s tím zrušením kopírovacího monopolu? Jak si bez něho autoři vydělají na živobytí?

Představa, že tak zvaný autorský zákon chrání autory, je rozšířený mýtus. Ze jeho sedmi hlav se jen jedna hlava věnuje autorům. Zbytek zákona chrání výrobce zvukových záznamů, výrobce zvukově obrazových záznamů, rozhlasové a televizní vysílatele, zveřejnitele nezveřejněných děl, ke kterým uplynula doba trvání majetkových práv, a nakladatele, zkrátka zábavní průmysl. Zákon se netýká autorů, ale kopírování, a proto mu zásadně říkáme kopírovací zákon.

Dnešní úprava vůbec nepodporuje sdílení informací a široký výběr uměleckých a vědeckých děl. Dnešní úprava neodpovídá modernímu světu Internetu a zakazuje díla kopírovat přes sto let, proto ji po právu nazýváme kopírovací monopol.

Kopírovací monopol musí podle pirátské strany podporovat tvořivost, nikoliv jí bránit. Současná lhůta, po kterou veřejnost zveřejněné dílo nesmí užívat, přesahuje stovku let a některé politické strany ji chtějí dále prodlužovat, což je pro nás nepřijatelné. Tato doba se musí zkrátit tak, aby umožnila veřejnosti přístup v rozumné době. Pirátská strana navrhuje pro začátek desetiletou ochranu. Autoři získají přístup ke tvorbě ostatních autorů a budou ji moci užívat ve své vlastní tvorbě (například remixy, koláže). To povede v některých oblastech k obrovským úsporám; např. to zlevní vývoj nových počítačových her. Zkrátka se přestanou věci vymýšlet opakovaně, když to jednou stačí.

Vedle toho ale musí skončit trestní procesy, které probíhají se studenty, kteří užívali dílo nekomerčně, protože takové procesy tvořivost nepodporují.

Navíc jsou četná ustanovení kopírovacího monopolu namířena i proti autorům. Například podle jeho §56 se má v případě, že smlouva neurčuje opak, za to, že autor nesmí vlastní dílo sám užívat, ani ho například vystavit na Internet pro veřejnost. Řada autorů (včetně univerzitních profesorů) se problematikou kopírování nezabývá a toto ustanovení je poškozuje. Jiný příklad jsou umělci, kteří zaznamenají svůj výkon u některého výrobce záznamu. Potom má podle kopírovacího monopolu  tento výrobce delší ochranu než umělec, což považujeme za nepřijatelné.

Autoři mají řadu zdrojů financí, a to především příjmy z koncertů, výstav, autogramiád, přednášek a reklamy.¹⁾ Někteří umělci už pochopili, že novou technologii lze užít ve svůj prospěch (Horkýže Slíže, Karel Gott). Je jen otázkou času, než se k nim přidají ostatní, protože jako „rozbíječi strojů“ se dlouho neuživí. Navíc by ztratili u veřejnosti oblibu, kdyby tvrdošíjně trvali na omezování její svobody kopírovat a šířit informace.

Jak Vám pomohl Internet při založení iniciativy?

Je potřeba zdůraznit, že vznik naší strany byl možný jen díky stále ještě existující svobodě Internetu. Realizujeme zákonem nám garantované právo politického sdružování se. Jsme pravděpodobně předvojem toho, jak bude probíhat proces formování politické scény v budoucích letech. Ovšem pouze za jediné podmínky, při zachování svobody na Internetu. Bude-li soukromí a svoboda anonymity zlikvidována, bude tím vážně ohroženo právo občana na vyslovení politického názoru a vážně se zvýší nebezpečí perzekuce lidí a myšlenek.

Proč by měl příznivec svobodného software volit pirátskou stranu?

Výhoda pirátské strany je jasná: Jako moderní a mladá strana nemáme tyto myšlenky jen na papíře, ale máme je především ve své hlavě a používáme je ve skutečnosti. Svobodný a otevřený software stojí ve středu našeho programu, a lze tak snadno zkontrolovat, zda se programu držíme. Všechny naše webové prezentace (web, piratopedie, fórum) pracují na FOSS z komunitních projektů a výsledky naší práce šíříme pod copyleftovou licencí CC-BY-SA. Máme otevřené a propojené předpisy, transparentní bankovní účet a přímou demokracii používáme v praxi pro její efektivitu, nikoliv mediální efekt. Na FOSS řešení datových schránek přispěla pirátská strana a její členové přes dvacet tisíc korun, a to skutečně jiná politická strana neudělá.

Hodláte zjišťovat možnosti úspor ve státní politice nákupu IT řešení? Pokud ne, v čem spatřujete výhody současné praxe? Pokud ano, jaké postupy chcete při uvažovaných změnách uplatnit?

Prosazujeme otevřené systémy pod svobodnou licencí, se kterými máme zkušenost. Otevřené systémy zaručí interoperabilitu bez dalších nákladů a přezkoumatelnost zdrojového kódu. Tím pádem se zvýší i bezpečnost systému. Spousta informací je rozdrobena na různých portálech; shrnující portál portal.gov.cz bohužel vůbec nedostačuje. Například ve zdejší Sbírce zákonů nenajdete starší znění, chybí základní navigace zákonem, provázání předpisů hyperlinky a různá kritéria vyhledání, která jsou při současném havarijním stavu našeho právního řádu nezbytností. Kritérium FOSS se musí stát při výběrech softwarových řešení samozřejmostí, protože nám ušetří peníze.

Považujete Linux a open source software za přijatelnou alternativu k proprietárnímu softwaru v oblasti veřejné správy? Pokud ne, kde vidíte nedostatky? Pokud ano, jaké jsou podle vás výhody?

Linux výhradně používáme na našich systémech a jsme s ním spokojeni. Použití Linuxu na serverech a desktopech státní správy podpoří provázanost systémů a usnadní jejich centrální správu, například aktualizaci software. Pro státní informační registry prosazujeme FOSS databázi, které bude dostatečně výkonná a zahrne i logování všech přístupů k informacím občanů, aby je viděly jen pověřené osoby a občané dostali zprávu o tom, kdykoliv úřad přistupoval k jejich osobním údajům. Taková ochrana zamezí špehování občanů.

Co si myslíte o tom, že zákaz kopírování u řady knih vypršel, na čež český parlament přijal zákon, který zákaz kopírování zpětně prodloužil?

Kopírovací zákony skutečně působí retroaktivně, protože zpětně zavádí monopol na informace, u kterých už vypršel. Takto byl například obnoven monopol na díla Karla Čapka nebo Karla Poláčka. Retroaktivní zákony tím zmařily investiční záměry, do kterých investovali jedinci a společnosti, a porušily ústavní zásady zákazu retroaktivity a ochrany nabytých práv.

Hlavně ale zpětně sebraly veřejnosti její ústavou zaručené právo kopírovat a šířit informace. Na rozdíl od dosavadního kopírovacího monopolu prosazuje pirátská strana takovou zákonnou úpravu, která nebude retroaktivní, tedy kopírovací monopol potrvá jen po čase, který stanovil zákon v době zveřejnění díla.

Jaký je váš postoj k donedávna tajně projednávané dohodě ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement)? Je potřeba další dokument nad rámec WTO a WIPO?

Pirátská strana tento dokument a způsob jeho projednávání od počátku odsuzovala a zorganizovala proti němu petici. Celoevropské úsilí pirátských stran na odmítnutí myšlenky zostřeného dohledu nad vynucováním kopírovacího monopolu na hranicích korunoval úspěch pirátského europoslance Christiana Engströma, který prosadil zveřejnění textu připravované smlouvy.

Předpokládáme, že veřejné rozhořčení nad nepřijatelnými zásahy do soukromí donutí komisi opustit záměr prosazovat za peníze evropských občanů zájmy amerického zábavního průmyslu a že návrh ACTA stáhne. Všichni piráti v Europarlamentu tuto smlouvu zcela jistě odmítnou.

Jak se to má s duševním vlastnictvím?

Pirátská strana jednoznačně odmítá používání nepřesného termínu duševní vlastnictví, a to jak z hlediska ekonomického, tak z hlediska právního. Tento příjemně znějící termín je výsledek propagandy zábavního průmyslu a zábavní průmysl investoval miliardy, aby tento termín do zákonů protlačil.

Například článek Intelektuální vlastnictví -- Základ tržního řádu nebo rafinovaná státní regulace? uveřejněný v prosinci 2001 v časopise Terra Libera liberálního institutu, argumentuje:

Nevyřčená myšlenka je skutečným „intelektuálním vlastnictvím“, člověk má nad ní (jakožto vzácným zdrojem) výhradní kontrolu (může se rozhodnout zda a kde ji zveřejnění, apod.). Kdyby koncept intelektuálních vlastnických práv končil zde, žádné vnitřní rozpory konceptu vlastnictví by nevznikaly.

Nyní tento koncept rozšíříme a zamyslíme se nad smyslem vlastnictví vyřčené myšlenky. Jestliže je myšlenka vyřčena, tj. slyší, vidí, čtou… ji jiní lidé, stává se součástí jejich těla – je uložena v jejich mozcích. Tvrdit, že jeden člověk vlastní svou myšlenku v hlavách ostatních lidí (kteří jej nikdy nemuseli vidět, nejsou v žádném smluvním vztahu apod.), kteří ji nemohou bez jeho souhlasu reprodukovat, využívat atd., je absurdní. Znamená to říkat jim, jaké informace, které jejich mozek dokáže poskytnout, může (resp. nesmí) využít pro „řízení“ jejich těla (např. že nesmějí tančit stylem, který je mým vlastnictvím; pohybovat rty a vyslovovat mé myšlenky; vydávat mé zvuky; chovat se, jako bych určitou věc nevěděl, přestože ji vím apod.).

Zároveň to znamená říkat jim, co smějí dělat se svým hmotným majetkem (např. že nesmějí svůj papír a svou tiskárnu použít k vytištění nějakého textu či obrázku, postavit ze svého materiálu dům nebo plot, který už někdo postavil před nimi apod.).

Kdyby ovšem člověk nemohl využít informace ve svém mozku, aby mohl dle svého uvážení pohybovat rty a údy, přestal by být skutečným člověkem a byl by hmotou ovládanou někým druhým. Projevy jeho svobodné vůle, které nijak nenarušují životy a hmotný majetek ostatních by byly považovány za násilí a „po právu“ trestány. Těžko si představit prapodivnější základ společenského (!) uspořádání.“

Z hlediska právního pak duševní vlastnictví vyřčené myšlenky nesplňuje nutné kvality vlastnictví: Vlastník nemůže věc zničit, nemůže s ní ani dobře nakládat, vlastnictví netrvá věčně a vlastník nevlastní přírustky. Duševní vlasntictví tedy v žádném případě nelze považovat za vlastnictví.

Například americký prezident Thomas Jefferson charakterizoval přínos kopírování citátem: „Ten, kdo zažehne svíci po mém vzoru, si svítí, aniž by mi stínil.“ Zatímco vlastnictví trvá věčně, kopírovací monopol musí být omezený, tvrdí Jefferson:

A 19 let je období, přes které by ani zástupci národa, dokonce ani shromážděný národ sám, nemůže závazek platně prodloužit. Tato zásada, že země patří živoucím, a nikoliv mrtvým, má velice široké uplatnění.

Je podle vás nutné přitvrdit zákony o kopírovacím monopolu, nebo naopak systém reformovat a přizpůsobit novým technologiím a možnostem šíření chráněných děl?

V situaci, kdy zákony považují sdílení informací za trestný čin a předepisují trest odnětí svobody až na 8 let, už není jasné, jak by se dalo přitvrdit. Současná politika trestních represí je neudržitelná a ukazuje, že „je v ní cosi shnilého“.

Pirátská strana tvrdí, že v době Internetu nemá smysl chránit výrobce záznamu a jiné distributory, jak to dělá současný kopírovací zákon. Prosazujeme úpravu, která odpovídá obchodním modelům v době Internetu, tj. trvání kopírovacího monopolu do deseti let.

Kopírovací monopol bude do budoucna jen bránit kulturnímu a informačnímu rozvoji: Nejlepším příkladem jsou zákazy firmě Google, která společně s americkými univerzitami naskenovala desítky milionů knih, celé knihovny Harvardu, Michiganu, Stanfordu a Oxfordu.

Všichni vědci, studenti a ostatní badatelé jsou ve jménu dávno mrtvých autorů o tyto informace připraveni, jen aby zábavnímu průmyslu neušel pětník na zisku. Pirátská strana nabízí životaschopný model podporující informační svobodu a sdílení informací.

Váš názor na postavení technologií, které umožňují kopírování porušující monopol?

Každá technologie se dá zneužít, ale nesmíme s vaničkou vylívat i dítě. Na konci úvah o technologickém zabránění kopírování informací bude cílem útoku samotný Internet.

A první známky už se objevují v podobě názorů na to, že éra anonymního Internetu skončila a začíná doba čipových karet, špiclování a zavedení hrubého paternalistického dohledu nad chováním občanů. Tímto se vyznačují totalitní systémy.

Lidé, kteří takovýto posun podporují, by měli okamžitě rezignovat na pozice ve státním aparátu demokratické země.

Proč nesouhlasíte s povinným paušálním poplatkem organizaci OSA (Ochranný svaz autorský) při nákupu prázdných úložných médií, tiskáren a dalších produktů?

Je to opatření prosazené vlivovými organizacemi, díky politickému lobbingu. Není to jen OSA, kdo profituje z tohoto poplatku. Poplatek za tiskárny jde jinému svazu, Dilii. Tyto svazy jsou „soukromými sdruženími a podle nás nemají vybírat daně, tím spíš výpalné za domnělé užití chráněných děl“. Poplatek za předpokládané užití informace, kterému se nelze vyhnout, se vůbec neslučuje s informační společností, v níž stát musí sdílení informací podporovat, nikoliv mu bránit. Uvedené svazy jsou zcela netransparentní a shrábnou poplatky i za ty, kteří s tímto výpalným nesouhlasí. Stav, kdy autor díla platí kolektivnímu správci poplatek za užívání vlastního díla, je zcela nepřípustný.

Tyto poplatky kolektivním správcům, které se „ospravedlňují“ jako náhradní odměna za volné užití, jsou zcela neudržitelná monopolizace a svojí pochmurnou groteskností připomínají komunistickou kolektivizaci padesátých let. Nejhorší situace je u paměťových médií, za která vybírá nejvíce peněz OSA. „Výpalné sice nasměrovalo do populární hudby mohutný penězovod, čímž získala prostředky na propagaci. Ale tyto prostředky ji nečestně zvýhodnily proti ostatním žánrům, například vážné nebo alternativní hudbě. Stát tak pod tlakem zájmové skupiny narušil přirozenou konkurenci hudebních žánrů. Budeme prosazovat zrušení výpalného.“

Podrobněji se výpalnému OSA věnujeme na zvláštní stránce.

Jsem autor, program vaší strany mě zaujal, ale současně se jej trochu bojím. Aktivně vytvořit obraz, povídku nebo i program je někdy velmi, velmi náročné a já nechci toto dílo volně sdílet. Mám si jej tedy zavřít do trezoru a raději jej nikomu nesdělovat? Pokud jsem to pochopil, pak podle vašeho názoru v momentě, kdy dílo sám vytvořím, stává se majetkem společnosti. Znamená to tedy, že nemám ani právo rozhodovat o tom, kdo a kdy moje dílo smí vidět? Nemám tedy jako autor právo se rozhodnout komu dílo zveřejním a komu ne?

Samozřejmě máte právo rozhodnout, jestli dílo zveřejníte nebo ne. Pokud ho nezveřejníte, zůstane jen vaše a nikdo nemá možnost ho šířit. Pokud ho zveřejníte, poskytnete ho několika konkrétním lidem, a tím ho pustíte do světa. Pak bude velmi těžké až nemožné sledovat a kontrolovat, jak ho tito lidé budou užívat nebo šířit dál. Pokud vaše dílo opravdu zaujme, může se stát, že si ho budou posílat jako přílohu mailu, že se bude kopírovat na různé weby po celém světě, a na vaše svolení se nikdo ptát nebude. To není náš cíl, taková je prostě realita. Zákony postavené na absolutní kontrole nad zveřejněným dílem nemohou v této realitě fungovat.

Myslíme si, že autor nepotřebuje kontrolovat, co přesně kdo s dílem udělá, minimálně co se týká soukromého užití (pro komerční užití jsou vhodné například licence Creative Commons, kde autor upřesní, jaké zacházení si přeje).

Autor potřebuje hlavně uznání a odpovídající finance, aby mohl tvořit dál. Současný kopírovací zákon vám s tím moc nepomůže, protože je dělaný pro prostředí, kde díla může šířit jen několik málo specializovaných vydavatelů, a to v současné době Internetu už dávno neplatí. Zákon nyní představuje spíše problém, když se podle něj vybírá výpalné za počítačový hardware nebo ukládají nepřiměřené tresty lidem, kteří si na Internetu pro osobní potřebu kopírují písničky (podobně jako se dříve kopírovaly magnetofonové kazety, což nikoho ani nenapadlo postihovat trestním právem).

Autoři namísto toho potřebují najít nové obchodní modely, které jim přinesou příjmy i v současné době, kdy jsou tištěné knihy nebo lisované CD a DVD vnímány jako zastaralé a kupuje si je čím dál méně lidí, a to není úkol splnitelný ze dne na den nějakým právním předpisem, to je dlouhodobém hledání služeb, za které jsou spotřebitelé ochotni zaplatit.

Hysterické kampaně ve stylu „kopírování zabíjí hudbu“ a drakonické postihy za drobné nekomerční šíření však vytvářejí atmosféru, která tomu spíše brání. Bohužel se bojuje za zisky zábavního průmyslu a distributorů, kteří jsou ve světě Internetu již zbyteční, zatímco autor a uživatel jsou na posledním místě zájmu těchto akcí.

Jak se stavíte třeba k případům, kdy někdo prohlašuje evidentně cizí dílo za vlastní a nemá ani tolik úcty, aby ho změnil? Nemluvím o citaci, ale o případu, kdy cizí web vydává můj obrázek za svůj vlastní, nebo kdy televize čte moji povídku bez mého souhlasu. Je to podle  pirátské strany správně? Nebo mám alespoň jako autor nárok na to, abych se mohl přiznat k autorství díla? Je to tak, že když vydám dílo na papíře, tak jsem na něj podle vašich názorů ztratil jakákoliv práva, takže ostatní, pokud budou chtít, ho mohou využít třeba i k tomu, aby na něm sami vydělali?

Určitě chceme zachovat právo autora, aby byl uváděn jako autor daného díla. Tak to je i v současném zákoně, a tohle právo patří mezi práva autora, která měnit nechceme. Toto právo je i v základu všech licencí Creative Commons, které nám jsou velmi blízké. Nám jde především o uvolnění děl pro nekomerční použití. Současné zákony jsou v tomto směru šílené. Když fyzicky ukradnete nahrávku na DVD v obchodě, jedná se pouze o přestupek, když si ji ale legálně koupíte a nasdílíte na Internetu pro pár kamarádů, jedná se o trestný čin, za který můžete jít do vězení, policie vám může přijít prohledat byt a zabavit počítač.

Jak to myslíme s tím volným šířením pro nekomerční účely? Neustále argumentovali tím, že autor vydá své autorské dílo a upraví jeho používání licencí. A když někdo licenci poruší (tj. dá ho volně ke stažení na net), tak by měl být potrestán, neboť porušil ujednání, na základě jehož mu bylo autorské dílo poskytnuto. Jak na toto odpovědět?

Kopírovací monopol omezuje způsoby, jak se smí s dílem nakládat. Nicméně zároveň jsou stanoveny výjimky – například kopie pro vlastní potřebu fyzické osoby je legální. Stejně tak třeba kopie pro účely vzdělávání. Takže například stahování z Rapidshare je legální, ale stahování z Bittorrentu je trestný čin, policie vám zpřehází byt a zabaví počítač). Situace je chaotická, uživatelům hrozí nesmyslné postihy a autorům žádný prospěch nepřináší. Usilujeme o zásadní revizi kopírovacího monopolu, který považujeme za zastaralý.

Jaké jsou vaše plány pro zlepšení počítačové gramotnosti studentů a obyvatel? Figuruje v těchto plánech používání open source softwaru?

„Nelze připustit, aby komunikace s úřady vyžadovala software od konkrétní firmy.“ Dosavadní státní informační systémy typu datových schránek jsou vybudované na proprietárních systémech. Stát všem právnickým osobám přikazuje používat operační systém Microsoftu. S tím nesouhlasíme, protože používáme svobodný a otevřený software (FOSS), který stát nepodporuje.

Státní zásahy v oblasti IT jsou nekompetentní, například vlajková loď státní správy portal.gov.cz. Vždyť odkaz na zákon z tohoto portálu nelze ani citovat, protože tamější URL na paragraf zákona má několik řádků a obsahuje všelijaké identifikátory. Bohužel dosavadní snahy o zapojení informačních technologií do veřejného života byly kontraproduktivní, a proto bude potřeba vybudovat strukturu znova a pořádně. Přitom využijeme zkušeností z Estonska, které se osvědčily.

Podpora FOSS je základním bodem programu pirátské strany: „Budeme podporovat svobodné formáty a software ve veřejném sektoru včetně škol.“ Počítačovou gramotnost podpoříme tím, že státní informační systémy podle našeho programu přesvědčí občany, že jim ušetří čas i peníze, a že komunitní projekty na Internetu překonávají zastaralé encyklopedie, knihy a tištěné časopisy. Stavíme na informační společnosti a navrhli jsme konkrétní opatření prosazující OpenAccess. OpenAccess znamená otevřené dveře k informacím, svobodné sdílení vědeckých publikací vysokých škol a výzkumných pracovišť a digitalizaci našeho kulturního bohatství. Informační společnosti musí vládnout informace svobodné, nikoliv zotročené. Viz Otevřený přístup (Open Access).

Budete prosazovat používání otevřených standardů dokumentů, např. v Evropě i ve světě často nasazovaného formátu openDocument (ODF) namísto proprietárních formátů?

Ano. „Zabráníme patentům na software a datové formáty, protože brzdí technologický rozvoj, omezují běžné uživatele a reálně ohrožují existenci malých a středně velkých podniků v oblasti IT.“ Místo proprietárních formátů budeme prosazovat jednoduché aplikace formátu XML jako právě vámi navrhovaný ODF. Osobně, ovšem takto detailně to strana nediskutovala, dávám přednost exportu minimalistického XML dokumentu do TeXovského formátu. Dokumenty vytvořené v TeXu by uspořily peníze za hlavičkové papíry a vytvořily skutečně profesionální výstup a dokumenty úřadů sjednotily, včetně pdf odkazu na paragraf zákona.