Jmenuji se Petr Vileta a narodil jsem se roku 1956 v Plzni, kde žiji doposud. Po ukončení Základní devítileté školy jsem vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou a roku 1975 ji zakončil maturitou. Abych se vyhnul tehdy povinné základní vojenské službě, kterou jsem považoval pouze za ztrátu času, nastoupil jsem jako pomocný dělník do hutí v plzeňské Škodovce. Po několika měsících jsem si udělal jeřábnické zkoušky a jako jeřábník jsem pracoval další rok a půl. Pak jsem sice stejně musel "na vojnu", ale ne na 2 roky, nýbrž jen na 5 měsíců. Po návratu z vojenské služby jsem ještě několik měsíců pracoval v hutích.
Pak jsem si našel místo provozního elektrikáře v Československých automobilových opravnách. Zde jsem si opět zvýšil kvalifikaci v elektro oboru. Bohužel jsem zde někdy v roce 1979 nebo 1980 (už si to fakt nepamatuji) vstoupil do KSČ. Nevstupoval jsem tam z přesvědčení ani z karierizmu a dodnes se za to stydím. Byl jsem tam získán takovým menším podrazem tehdejší předsedkyně Závodní organizace KSČ. Chtěli mě, protože jsem tehdy byl mladý a dělník a oni měli své pokyny, že je nutno získávat za členy nové mladé dělníky.
Po několika letech jsem si našel místo revizního technika el. zařízení v Mototechně. Zde jsem poprvé přišel do kontaktu s počítači a stala se z nich má láska. Sám jsem se naučil programovat a později jsem požádal o přeřazení do výpočetního střediska, kde jsem pracoval až do roku 1990. V prosinci roku 1989 jsem ukončil své členství v KSČ a od té doby jsem nebyl členem žádné politické strany.
Od roku 1990 jsem začal samostatně podnikat jako živnostník (OSVČ) v oboru výpočetní techniky a programování a podnikám dosud.
Od svého prvního zaměstnání až do roku 1989 jsem podal přes 10 zlepšovacích návrhů a téměř všechny byly i realizovány. Vždy jsem se zajímal o techniku, elektrotechniku a elektroniku. V mládí jsem také hrával na elektrickou kytaru v amatérské rockové skupině a napsal i několik písní a textů. Sport mi nic neříká. Nemám pro něj žádné nadání a ani mě nezajímá.
Ovládám průměrně angličtinu, lépe psanou, hůře mluvenou. Anglicky jsem se naučil sám při práci s počítači a diskuzemi v internetových odborných skupinách. Napsal jsem několik desítek článků do různých internetových deníků (dnes se říká blogů) a to jak odborných, tak politických, nebo čistě pro pobavení.
Do ČPS jsem vstoupil proto, že současná politická scéna se mi hnusí a opravdu si myslím, že není koho volit a v posledních několika volbách jsem prostě volil "menší zlo". Programy některých stran by pro mne byly přijatelné, ale už nevěřím lidem, kteří by je měli prosazovat. Jsou to jedni a titíž, jen se občas přesunou z jedné strany do jiné.
